Příběh
25. 1. 2007
Šestnáctiletá Hanka pocházela z celkem normální čtyřčlenné rodiny. Alespoň se to tak na první pohled zdálo. Měla starší sestru, se kterou si příliš nerozuměla, nejlepším přítelem jí byl pes. A babička. Když se Hance něco nepovedlo, ať doma, či ve škole, máma ji trestala po svém. Několik týdnů s Hankou nepromluvila ani slovo, dělala jako by neexistovala. Hanka nemívala s ostatními ani připravenou večeři, musela jíst sama. Hančin táta manželčino chování sice neschvaloval, ale patrně ze strachu se dcery nezastal. Když měla Hanka narozeniny nebo byly Vánoce, nedostávala žádné dárky. Její sestra ano. Když se pokusila s mámou mluvit o tom, že ji to mrzí, vzala na ni studenou sprchu. Když však máma chtěla Hanku skutečně pořádně vytrestat, zakázala jí procházky se psem. Hanka byla smutná. Nikdo z okolí si však ničeho nápadného nevšiml. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu skončila Hanka v rukou odborníků.
