Copak mě nevidíš? II
19. 1. 2007
"Kde bydlíš? Ty jsi tady nová viď?" ptá se Michael.
"No,bydlím kousek odsud,ale to ní tak důležité jako to,kde bydlíš ty!" řeknu vystrašeně a Mik se začne smát.
"Nevím,čemu se směješ,ale jestli chci z5 Liana,tak je to fakt důležitý!" ale už se směju taky, protože můj nový kamarád má hooooodně nakažlivý smích.
"No to jistě je důležité,ale ty jsi to řekla tak,jako že máš pochyby jestli trefím domů!" popadá se za břicho Michael. "Ty máš toho svýho Liana asi hodně ráda viď?"
"Jo to mám! Když nebudu počít tátu,mám jen jeho!" a už zase pláču.
"Neplač prosím!" setře mi z obličeje slzu.
Najednou štěkne pes. "Lian!" pustím Michaela a utíkám tam,odkud zvuk vyšel!
"Pejsku můj milovanej,víš jak jsem se o tebe bála? Tohle mi už nedělej! Kdyžtak mi to řekni,já tě pustím za nápadnicemi!" mazlím se se svým pejskem a zase pomalu brečím. Dneska mám nějaký ubrečený den!
"Děkuju Michaeli,žes mi pomohl,domů už trefím." Otočím se a řeknu před sebe. Nemám tušení,jestli mě Mik slyšel nebo ne,protože nikdo neodpověděl a pospíchám domů.
===============================SARAH=============================
Jen co Týna zaslechla Liana,rozeběhla se pryč a Michaela tam nechala stát! zrovna jí chtěl políbit,ale to jsem přece nemohla dopustit! Sice Týnce přeju štěstí,ale Michael na ní šel moc zhurta. Je jí 15 a nevidí. Lidi mě neslyší,ale jejich osudy nás(strážné anděle) poslechnout musí.
Když se rozloučila,šťastně se s Lianem rozeběhla domů. Mik se za ní jen smutně kouká a ani neodpoví! Je rád,že už nepláče. Vlastně pláče,ale to Michal nevidí a i kdyby viděl,plakala radostí.
=============================KRISTÝNA===========================
"No konečně jsi doma! Tos mi dala zabrat! Tak kde se náš pán toulal?" a začne se s Lianem mazlit taťka.
"Tati,nepřeháněj,nebyla jsem venku víc jak 10minut!" odporuju a pomalu jdu do kuchyně,mám hlad.
"To se pleteš, děvče. Nechala jsi mě tady trnou hrůzou hodinu a půl. Však je venku taky tma jak v ranci."-"Fakt jsem tam byla tak dlouho? No, Lian byl u jednoho kluka na zahradě a hrál si se Skoty,to je jeho fenka. Ten kluk se jmenuje Michael,je docela fajn"-"A kolik mu je? Není moc starej? Nemáš ty na kluky ještě dost času?" začal mi taťka nahrazovat Sáru a dobrou matku(kterou jsem já neměla)najednou. Tomu jsem se zase začala tlemit!
"Neboj tati,teprve jsme se seznámili! A kdyby on něco chtěl,mám svýho andělíčka strážnýho-Sarah,ona mi kdyžtak řekne."
==============================TÁTA================================
Co? Že má Sarah? Chudák,sestřička jí asi moc chybí. Mě taky. Ale musím se s tím smířit a žít dál,jinak to nejde! Doufám,že jí ta víra v pomocnou ruku Sáry pomůže. Při vzpomínce na mou starší dcerku se mi nahrnuli slzy do očí!
===========================KRISTÝNA==============================
"Tati,ty pláčeš? Cítím to! A hlavně slyším!" a zase se směje taťkovýmu popotahování.
"Sarah mi chybí!"-"Mě taky tati,ale neboj,ona nás vidí!" utěšuje taťku a jím při tom zmrzlinu.
-----------------------------------------------RÁNO----------------------------------------------------------
"Tati,já se půjdu projít s Lianem po městě,jo? Třeba zase někoho potkám a skamarádím se! Neboj, do půlnoci jsem doma!" a zase se začínám smát! S taťkou mám skvělej vztah! Dovolí mi téměř všechno,ale taky o mě má strach a stará se,na to jak moc procuje!
"K obědu doma,nebo alespoň napiš zprávu. Jaký máme heslo?"-"Sarah!" odpovím na otázku né tak zbytečnou! Dřív,když jsme bydlili v Čechách jsem taťkovi psala SMSky,ale někdy z mího mobilu psala máma: "Jsem v pořádku nic mi není..!" a podobně,takže máme s taťkou heslo díky kterému pozná,že píšu já!
"A dávej bacha!"-"Jasný,tatííí! Papa!" a už letím ven! Lian je šikovný pes,který by mě nenechal někam spadnout nebo do něčeho vrazit,takže jdu naprosto jistě a klidně.
"Kristý? Jsi to ty?"-"Ahoj Michaeli! Kam razíš?"-"Jak jsi mě poznala?"-"Jsem slepá,takže mám lépe vyvinutý sluch! Ale ještě jsi mi neodpověděl,kam jdeš!"-"Jasný,no já jdu do studia,jdeme nahrávat nový songy! Chceš jít se mnou?"-"no jasně,mám ráda hudbu. Ty jsi zpěvák?"-"Jo!"-"Myslela jsem si to,máš příjemný hlas!"-"V němčině ale zní líp!"-"Tak mi něco řekni!"-"main Name ist Michael Haliwen,und ich wohne in Bremen. Und wo wohnst du?" říká opravdu sladce Michael.
Má hlas,který by se dal poslouchat od rána do večera! Třeba tak i vypadá! Já si ho zatím přestavuju jako černovlasého(takový roztřepený krátký vlasy),vysokého hubeného kluka s hlubokýma hnědýma očima. Třeba vypadá úplně jinak,ale podle chování bych ho tak tipla. Černé vlasy,protože se dokáže zlobit kvůli náhodě,ale hned ho to přejde a hnědé oči,protože dokáže být i příjemný. Mluví na mě z výšky a když mi dal ruku,byl jen kost a kůže.
"Tak fajn,můžeme jít?" ptá se Michael a tím mě vytrhne ze snění!
"Jistě,ale Lian jde s náma!" řeknu nekompromisně a sehnu se ke svýmu ochránci!
"Vždyť nám bude dělat křena!" řekne Mik s úsměvem.
"Lian? To ty děláš křena mě a jemu! My jsme si vyšli na procházku a náhodou tě potkali!" a zase se tlemím! No tě pic,já mám dny! Jednou pořád brečím,po druhý se pořád řehtám! Ty smějící se jsou lepší.
"fajn,doufám,že mi to promineš Liane!"směje se Michael a zase mi dává ruku na svou.
***
"Už tady budem! Představím tě i ostatním klukům ze skupiny,jo? Mám jim říct,že…že jsi slepá,nebo…nebo jim to chceš říct…sama!" koktá Míša.
"Michaeli, klidně jim to řekni ty,jestli chceš! Mě to neva a jelikož jsem se s tím už narodila, jsem zvyklá."
"Tak,jo! Jsme tu! Liane,počkáš na nás tady,nebo chceš jít až dovnitř?" ptá se Michal. Lian samozřejmě hned jak vidí otevřené dveře,už je uvnitř.
"No teda, co to máme za hosty? Jak se jmenuješ pejsku?"ptá se známí hlas když pustím Lianovo vodítko!
"Michaeli! Konečně jsi tady! Ahoj,já jsem….!" Chce se mi představit ten kluk,ale já mu skočím do řeči: "Tomash Haliwen . Ty jsi zpěvák Snowkids,že jo? Michaeli, vy trénujete s nima? To vám ale musí vše zkazit,protože Tomash nezpívá dobře… pardon,to jsem přehnala! Omlouvám se!" a začnu se červenat!
"Prosím? Já jsem zpěvák! Tom zpíval jen Das Gewölk a to jen na jednom koncertu! Myslíš,že nezpívá dobře?" ptá se Michael!
"Prosím Tome,promiň já si to neuvědomila…mrzí mě to!" omlouvám se a na Míšu nereaguji!
"To je v pohodě!" odpovídá Tom,ale v jeho hlase je opovržení! Jakoby si myslel,že jsem hluchá,nebo co!
"A vy jste nějak příbuzní?"zeptám se Michaela. "Vždyť já s Mikem jsme úplně stejní ! Jsi slepá? My jsme dvojčata!" křičí Tom fakt hnusně!
"Tome dost!"-Michael. "On za to nemůže! Míšo,je to moje chyba,neměla jsem sem s tebou chodit! Promiň,ale já zase půjdu! Ahoj!" a odcházím s Lianem po boku!
"Tome,ona JE slepá!" šeptá ještě Mik svému nafoukanému dvojčeti a myslí si,že ho neslyším! "Běž se jí omluvit!"-"Nejdu,ona si začala!" odpoví taky šeptem Tomash,ale pro mě to zní,jakoby mi šeptal do ucha!
S ještě větším brekem se rozeběhnu pryč! "Kiki,počkej!"zavolá Mik a utíká ze mnou!